Říjen se nám asi snaží vynahradit propršené září. Dnešní počasí bylo přímo ukázkové a přestože plány na dnešní den byly úplně jiné, nakonec jsme si den užili a dovolená strávená na zahradě taky neměla chybu 😏
Tak tohle je podzim u nás na zahradě. Podzim mám ráda, hlavně když je takhle krásný jako byl dnešek.
Přeji vám krásné podzimní dny a děkuji za vaše zastavení
💛💛💛
Letošní podzim je u nás ve znamení dýní, a protože z dýní ráda vařím i peču, musela jsem vyzkoušet i dýňové buchty z blogu Máma peče doma. Buchty se povedly, chutnaly a tak abych měla všechny recepty pěkně pohromadě přidám si ho i sem.
Nástup podzimu je letos opravdu nelítostný a tak jsem i podzimní výzdobu u nás doma vzala docela hopem. Letos to mám jednoduché. Úroda dýní byla nečekaně veliká a tak se letošní podzimní výzdoba u nás točí hlavně kolem dýní.
Když jsem se na začátku září oddávala sladkému nicnedělání u moře, začaly mi od známých chodit fotky hub. A protože u nás houby pár let nerostly, anebo rostly v čase kdy jsem se do lesa nedostala bylo mi to docela líto, ale hurá houby rostly i po našem návratu. Sice to byl docela oříšek trefit se do chvíle kdy zrovna nepršelo, ale povedlo se. Mám nasušeno, zamrazeno a i jsme ochutnali něco čerstvých. Klidně bych si ještě dala, ale po dnešním mrazíku nevím, nevím …
...je další místo, které jsem si už dlouhá léta přála navštívit a už jsem s tím ani nepočítala. Už po překročení bosenské státní hranice poznáte, že jste se ocitli v jiném světě. Na vstup do země vám sice stačí občanský průkaz, ale protože opouštíte evropskou unii, tak si vás důkladně prolustrují a hlavně žádné žerty. Tak trochu vám po zádech přeběhne mráz a připadáte si jako o minimálně dvacet let zpátky. No ale hurá, jsme vpuštěni do země a pokračujeme v cestě. Hned v první vesnici je vedle pro nás běžného kostelíka mešita s minaretem - jiný kraj jiný mrav. Zahalené ženy se na nás v tílkách a kraťasech dívají divně...no v téhle kultuře bych rozhodně žít nechtěla.
Ale krajina je pěkná, hory, vinohrady, prakticky celou cestu jedeme kolem řeky Neretvy až do Mostaru. Parkování v Mostaru je kapitola sama pro sebe. Všude se dá platit eury, ale automaty na parkovištích fungují pouze na jejich konvertibilní marku. My jsme to vyřešili tak, že jsme si koupili zmrzlinu, kterou jsme zaplatili eury a zbytek nám vrátili v místní měně. Pokud se chystáte navštívit některou z mešit, připravte si minimálně 10 euro na vstupné a něco na zahalení těla.
Další atrakcí Mostaru je skokan na Starém most. A ano samozřejmě byl, ale přesně jak uváděly všechny zdroje, které jsem pročítala - neskočil, asi málo vybral.
Přestože už byl první týden září za námi, tak lidí mraky a protože je historický Mostar opravdu maličký připadala jsem si jako na pouti bez kolotočů. Pro správné vstřebání atmosféry jiné kultury by to chtělo rozhodně mnohem méně lidí, tohle bylo opravdu moc. Ale spokojená jsem nakonec byla, když si odmyslíte davy lidí, opravdu si můžete připadat jako v pohádce 1000 a jedné noci a rozhodně jsem ráda, že jsem tohle město, které bylo po válce téměř zničené mohla navštívit.
Na oběd jsme si vybrali restauraci Hindin Han a recenze nepřeháněly. Jídlo bylo skvělé a na čepu byl Staropramen.
