Letos jsem nějak neměla inspiraci ani náladu na umotání podzimního věnce a tak jsem si jeden objednala. Paní psala že to nebude hned, ale co na tom však podzim teprve klepe na dveře. No a potom se ochladilo a já jsem začala sklízet dýně a pomalu vytahovat podzimní dekorace a čím víc jsem se ladila na podzimní notu docházelo mi, že jsem s objednáním věnce udělala hloupost, vždyť sebedokonalejší věnec by se k nám nehodil, nebylo by v něm ani kousek mě, mé dokonalé nedokonalosti. No prostě objednávka je zrušena, já sedla na kolo za vesnicí natrhala co se dalo, zbytek na zahradě a za hodinu byl věnec na světě.
Je šišatý jako vždycky, základ je z dubových větviček ze kterých budou celý podzim opadávat žaludy, ale to nevadí, naše Jůlinka je ráda sbírá tak bude mít co dělat až přijede 😀
Je to taková prkotina, ale mám z něho radost, v průběhu podzimu se seschne a ztratí svěžest, ale to k podzimu patří a než se nadějeme vystřídá ho stejně věnec adventní.
Na oknech mám pořád bohatě kvetoucí letní truhlíky, ale podzim už si kolem domu taky nachází svoje místo.
A taky domů už se nám pomalu vkrádá podzim, ale na zahradě to pořád kvete, po ochlazení chytly druhý dech i jiřiny
Přeji vám pohodový začátek týdne a děkuji za vaše zastavení
💛💛💛
