...je další místo, které jsem si už dlouhá léta přála navštívit a už jsem s tím ani nepočítala. Už po překročení bosenské státní hranice poznáte, že jste se ocitli v jiném světě. Na vstup do země vám sice stačí občanský průkaz, ale protože opouštíte evropskou unii, tak si vás důkladně prolustrují a hlavně žádné žerty. Tak trochu vám po zádech přeběhne mráz a připadáte si jako o minimálně dvacet let zpátky. No ale hurá, jsme vpuštěni do země a pokračujeme v cestě. Hned v první vesnici je vedle pro nás běžného kostelíka mešita s minaretem - jiný kraj jiný mrav. Zahalené ženy se na nás v tílkách a kraťasech dívají divně...no v téhle kultuře bych rozhodně žít nechtěla.
Ale krajina je pěkná, hory, vinohrady, prakticky celou cestu jedeme kolem řeky Neretvy až do Mostaru. Parkování v Mostaru je kapitola sama pro sebe. Všude se dá platit eury, ale automaty na parkovištích fungují pouze na jejich konvertibilní marku. My jsme to vyřešili tak, že jsme si koupili zmrzlinu, kterou jsme zaplatili eury a zbytek nám vrátili v místní měně. Pokud se chystáte navštívit některou z mešit, připravte si minimálně 10 euro na vstupné a něco na zahalení těla.
Další atrakcí Mostaru je skokan na Starém most. A ano samozřejmě byl, ale přesně jak uváděly všechny zdroje, které jsem pročítala - neskočil, asi málo vybral.
Přestože už byl první týden září za námi, tak lidí mraky a protože je historický Mostar opravdu maličký připadala jsem si jako na pouti bez kolotočů. Pro správné vstřebání atmosféry jiné kultury by to chtělo rozhodně mnohem méně lidí, tohle bylo opravdu moc. Ale spokojená jsem nakonec byla, když si odmyslíte davy lidí, opravdu si můžete připadat jako v pohádce 1000 a jedné noci a rozhodně jsem ráda, že jsem tohle město, které bylo po válce téměř zničené mohla navštívit.
Na oběd jsme si vybrali restauraci Hindin Han a recenze nepřeháněly. Jídlo bylo skvělé a na čepu byl Staropramen.
Vydržela jsem v pohodě a fotky si vychutnávala.
OdpovědětVymazatKlidné dny!
Hanka