První půlka listopadu

 Začátek listopadu byl u nás ve znamení dýní a jiřin. Díky opravdu velké úrodě jsem měla a vlastně ještě pořád mám dýně skoro všude. No a jiřiny se letos činily taky a díky tomu, že dlouho bylo krásné teplé počasí, měla jsem kytky do vázy až do začátku listopadu.

A pak těsně před svatým Martinem přišel první pořádný mrazík a bylo po parádě

No a dokud je slušné počasí začala jsem kolem domu se zimní výzdobou

Smrčky pěstuju v květináčích už pár let. Přes léto jsou na stinném místě na zahradě a celou zimu dělají zelenou parádu na terase a u dveří

A dneska jsme se konečně dočkali sluníčka

Byl to balzám na duši v lese

Tak taková byla první půlka listopadu u nás. Za dva týdny tu máme advent, jedno z nejkrásnějších období v roce. Užijte si ho v klidu a pohodě.

Přeji vám krásný zbytek víkendu a děkuji za vaše zastavení.

💛💛💛

Dýňové sušenky

Krásný podzimní večer přeji!

 Recept na tyhle sušenky je z Instagramu, ale trochu upraven.

Dýní se nám letos urodilo, a proto, že stále ještě jedu na podzimní vlně, přináším vám tenhle recept. Sušenky jsou výborné, vláčné a opravdu podzimní.

3 hrnky hladké mouky

1 hrnek cukru krupice (třtinový a bílý napůl)

1 žloutek

3/4 hrnku změklého másla

3/4 hrnku ovesných vloček

3/4 hrnku kousků čokolády

1 hrnek dýňového pyré

3/4 lžičky sody

1 lžička mleté skořice

1 lžička perníkového koření

špetka soli

cukr na obalování

Máslo prošleháme s cukrem, zašleháme žloutek a pyré. Mouku smícháme se sodou, kořením, vločkami a solí a vmícháme do těsta, nakonec přidáme čokoládu a vypracujeme těsto. Pokud je pyré řidší a těsto měkčí, dáme ho na hodinu do lednice stuhnout. Potom tvarujeme větší kuličky, které obalíme v moučkovém cukru a trochu zmáčkneme vidličkou, pečeme na 170 stupňů zhruba 15-17 minut.

A jestli milujete dýně tak jako já, tak připomínám ještě recept na

DÝŇOVÝ KOLÁČ

Každý podzim ho peču alespoň jednou, protože to je vážně koncentrovaný podzim a velká dobrota. Tentokrát jsem nepekla v dortové formě, ale v koláčové o průměru 28 cm a poměr těsta a dýňové náplně nám takhle vyhovoval mnohem víc. No a kopice šlehačky na vrch...

Nenechte se otrávit ponurým, mlhavým podzimem, raději si upečte něco dobrého na zub 

Přeji vám pohodové listopadové dny a děkuji za vaše zastavení 

💛💛💛

Šumava potřetí- Poledník a Prášilské jezero

 Poslední den na Šumavě jsme vyrazili na horu Poledník.

Cesta z parkoviště na okraji Prášil až k rozhledně na Poledníku je pohodlná a asi 8 km dlouhá. Potkali jsme i několik kočárků, ale to tedy vzhledem k převýšení a několika úsekům rozebraných od dešťů rozhodně nedoporučuji.

Dole v údolí se válela nízká oblačnost, ale jak jsme stoupali, tak se rozpouštěla a od půlky cesty už jsme se vyhřívali na sluníčku. I takhle v říjnu byla o víkendu rozhledna i s bufetem otevřená. Po výstupu si tu můžete dát klobásu, nebo polévku, pití a i něco sladkého. My jsme si dali gulášovou polévku a byla výborná.

Něco málo o rozhledně. Do roku 1989 sloužila věž výhradně pro vojenské účely jako radarová stanice. Byl to zakázaný a přísně střežený prostor. Po devíti letech prošla rekonstrukcí a otevřela se jako rozhledna návštěvníkům. Vrchol Poledníku je ve výšce 1315 m.n.m. a rozhledna je vysoká 37 m. je to třetí nejvýše položená a jedna z nejnavštěvovanějších rozhleden u nás.

A jdeme dál. Zpáteční cesta je stejná, sestup z poměrně příkrého kopce není dvakrát příjemný a když už máte z předešlého dne v nohách přes dvacet kilometrů, tak už to chvílemi i bolí. To nás ale neodradilo asi ve dvou třetinách cesty odbočit k ledovcovému Prášilskému jezeru. Leží ve výšce 1080 m.n.m. a má rozlohu 3,7 ha. První úsek cesty od odbočky vede po lesní cestě, ten závěrečný už ale skáčete z kamene na kámen a za odměnu se před vámi otevře takováhle krása. 

Bylo pozdní odpoledne. Rychle se střídala jasná obloha s cáry mraků, atmosféra zde byla nepopsatelná, ale před námi bylo ještě minimálně pět kilometrů cesty na parkoviště. Tento závěrečný sestup do Prášil byl vcelku dost náročný. Minimálně kilometr po příkré cestě složené z balvanů. Později se sestup zmírnil a cesta zlepšila.

Za mě, pokud máte aspoň trochu nachozeno, pohodlné boty a nebojíte se dát si do těla 20 km rozhodně tento výšlap doporučuji.

💛💛💛

A máme listopad a od výletů si dáme chvíli pauzu, i když vlastně tu mám v záloze ještě pár zářijových zastavení :)

Přeji vám krásný první listopadový víkend a děkuji za vaše zastavení

Podzimní Šumava podruhé-Oblík a Tříjezerní slať

 Druhý den našeho šumavského výletování jsme vyrazili na horu Oblík (1225 m.n.m.) a cestou zpět přes Tříjezerní slať v nohách 22 km, ale vážně to stálo za to. 

Podzimní Šumava je kouzelná, žádný foťák tu krásu nedokáže zachytit. Vyrazili jsme z parkoviště v Mechově na zaniklou obec Zelenohorské chalupy a dál na Oblík. Cesta po lesní pěšině byla moc příjemná a místy se před námi otevíraly výhledy na okolní kopce.

Na Oblíku jsme byli úplně sami, na vrcholové skalce jsme si dali malou svačinku, pokochali jsme se výhledy a začali sestupovat k Tříjezerní slati a kolem Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu zpět na parkoviště. 

Jo, i na Šumavě rostly

A ještě malá odbočka k ruinám Hauswaldské kaple, ale to už se pomalu stmívalo...

Na jeden den toho bylo hodně, ale zvládnout se to dalo

Přeji vám pohodový zbytek svátečního večera a děkuji za vaše zastavení

💚💛💚

Podzimní Šumava-Kašperské Hory

 Minulý víkend jsme si trošičku prodloužili a konečně vyrazili na dlouho plánovaný výlet na Šumavu. Ještě dneska jsem plná zážitků z té barevné nádhery. 

Jako hlavní stan pro náš krátký pobyt jsme zvolili město Kašperské Hory a byla to dobrá volba. Ubytování na náměstí v hotelu Nebespán nemělo chybu a klidné podzimní město a jeho okolí nás doslova okouzlilo.

Hned první odpoledne po příjezdu jsme vyrazili na krátkou procházku s vyhlídkou na Hrad Kašperk a k historickému kostelu sv. Mikuláše. Zpět na náměstí jsme se vrátili až po setmění a atmosféra byla skoro vánoční.

No není to nádhera?

Přeji vám krásný sváteční víkend a děkuji za vaše zastavení

💛💛💛