středa 16. ledna 2019

Kytičkové polštáře

Krásný den vám přeji! Dneska bych vám chtěla představit moje vyšívané kytičkové polštáře. Za loňský rok jsem jich vyšila a ušila pěknou řádku, některé i víckrát a tady jsou pro inspiraci některé z nich.





A letošní první vlaštovka
už se těším na focení venku, ať dělám co dělám ty barvy vypadají prostě divně...



No a aktuální počasí u nás=obleva
mokrý sníh rychle taje, na silnici břečka, to je realita posledních dnů.
Nejlíp to řeší náš kocour


Přeji vám krásný den a děkuji za vaše zastavení :) 

neděle 13. ledna 2019

Víkendově

Krásnou neděli vám přeji! Počasí máme jako na houpačce. V pátek dopoledne krásně slunečno, odpoledne a večer chumelenice jak hrom. V sobotu dopoledne dešťové přeháňky, odpolední procházka v mokré břečce a návrat domů za deště. Večer a v noci zase sněžení a dneska už zase dorazila obleva. Sice neprší, ale je na nule a sníh vesele taje, jsem zvědavá co se bude dít do večera, protože předpověď hlásí vytrvalý déšť.V pátek celé dopoledne krásně svítilo sluníčko a tak jsem se zase pokusila vyfotit sýkorky na krmítku, s mým stařičkým foťákem to tedy není žádná sranda, a výsledek hodinového schovávání v kleče za křeslem není nic moc, ale pár fotek jsem přece jenom vybrala.





Dokonce máme i sněhuláka, dneska už je sice teplem trochu nahnutý, ale snad začne mrznout dřív, než se svalí úplně.


Vánoční hvězda mi pořád dělá radost, trochu barev v té bílé a šedé


 Bábovka na víkend, recept tady akorát místo kakaa jsem do ní dala mleté ořechy.
Mějte pohodový zbytek víkendu!



čtvrtek 10. ledna 2019

Kostel svatého Víta

Krásný zimní den vám přeji. Dneska bych vám chtěla blíže představit dominantu naší vesnice-Kostel svatého Víta. Mám ho ráda a ráda ho i fotím, ale to asi vy co mě sledujete na instagramu víte. Je vážně hodně fotogenický a od té doby co dostal novou střechu a fasádu obvzlášť. No a navíc na něj celý život koukám z okna kuchyně. Pravda, před víc než dvěma roky se moje kuchyň odstěhovala o několik desítek metrů dál, ale tím výhled jenom získal :)
Náš kostel se ve starých kronikách připomíná již v roce 1354, ale ve skutečnosti prý je mnohem starší. Na počátku třicetileté války byl silně poškozen, znovu vybudován a několikrát přestavován, přistavován a opravován. Nynější podoby nabyl v roce 1876 a poslední velká oprava střechy a fasády skončila v roce 2013. Každou neděli se v kostele koná bohoslužba a o Štědrém večeru půlnoční.
No a tak jsem dneska využila té ladovské zimy a šla fotit, když jsem vyrazila, klubalo se i sluníčko, ale byla to jen chvilka a nakonec z toho nic nebylo.
Pohed na část vesnice od kostela




 Hřbitov je úplně zasypaný sněhem, přede mnou tudy prošel jeden člověk.


pár detailů




Na hřbitově se nachází taky socha sv. Jana Nepomuckého, pochází z roku 1771 a je hodně poničená.




Ještě pohled přes hřbitovní plot



pondělí 7. ledna 2019

Kynutá sněhová vločka

Dneska nepřicházím s ničím novým, ale myslím, že tenhle moučník se k současnému počasí docela hodí. Určitě ho znáte, protože jeden čas ho byl internet plný, ale dlouho jsem ho nepekla a dostala jsem na něj chuť. Takže pro případné zájemce tady je recept:

450 g polohrubé mouky
70 g cukru
50 g másla
2 žloutky
půl kostičky kvasnic
180 ml mléka
špetka soli


Mouku nasypeme do zadělávací mísy, uprostřed uděláme dolík, nadrobíme kvasnice, zasypeme lžičkou cukru, zalijeme částí vlažného mléka a necháme vzejít kvásek.
Mezitím rozpustíme máslo, zakvedláme do něj žloutky, zbytek cukru, mléka a sůl.
Zaděláme těsto, necháme kynout než zdvojnásobí objem.
Rozdělíme na 4 části, které vyválíme na stejná kola. Na plech dáme pečící papír na něj první kolo, natřeme náplní, já jsem plnila švestkami s čokoládou a povidly. Položíme druhé kolo, zase natřeme a tak opakujeme až zpracujeme všechno těsto.
Na naplněný koláč si skleničkou naznačíme střed a rádýlkem nakrájíme na 16 částí. Vždy dvě stáčíme k sobě a konce přimáčkneme. 
Troubu předehřejeme na 170 stupňů, mezitím koláč dokyne.
Koláč potřeme bílkem a můžeme dozdobit ořechy
Pečeme 15 minut potom teplotu snížíme na 160 a dopečeme ještě dalších 15 minut



středa 2. ledna 2019

Fotky a já

Vánoce i oslavy nového roku jsou minulostí a o slovo se nekompromisně hlásí paní zima. Začínám sklízet dekorace. Venkovní stromečky zlikvidoval noční vítr, tak jsem ráno jenom posbírala po zahradě světýlka, chvojí doma ve vázách začíná taky opadávat a stromeček vypadá víc než unaveně.
 To nejlepší ze zimy je za námi a do jara nekonečně daleko a tak prohlížím a přebírám fotky z minulého roku. Každý rok touto dobou si z fotek za uplynulý rok vytvářím vzpomínkovou fotoknihu. Mám už jich pěknou řádku a připadá mi, že je to nejlepší způsob jak uchovat vzpomínky na papíře. Jsem ze staré školy a potřebuji mít vzpomínky hmatatelné.




Kdysi dávno, ve své první práci, jsem měla k dispozici foto komoru a fotky jsem si z kinofilmů vyvolávala sama. Za dlouhé roky jsem vyzkoušela fotky ukládat do různých alb. Některá jsem si z šanonů vytvářela sama, některá jsem za nekřesťanské peníze nakoupila a u všech jsem dospěla k jednomu závěru. Jsou obrovská a po patnácti, dvaceti letech už nejsou kam dávat. Jsou i pěkně těžká, takže se nikomu z knihovny nechtějí vytahovat a prohlížet, natož je vézt někam někomu ukázat. Fotky z nich někdy vypadávají a když si někdo někdy nějakou vyndal aby ji někde ukázal, nikdy ji nevrátil zpátky.


V dobách mého mládí to jinak nešlo, fotilo se na film, fotky byly jenom papírové a kdo nechtěl mít binec v krabicích, ten nakupoval alba a lepil a lepil...
Dneska už snad neznám nikoho kdo by fotil klasickým foťákem na film, přiznávám se, že ani já, ale svou první zrcadlovku ZENIT, kterou jsem si pořídila za první výplatu stále mám a myslím, že i funkční.
Před časem jsem jednu ze svých fotoknih nesla někam ukázat a při té příležitosti jsem zjistila, jak málo lidí dneska fotky převádí z digitální podoby do nějaké hmatatelné, většinou až po tom co jim nenávratně zmizí po náhlé smrti počítače litují, že vlastně nemají žádné vzpomínky...
A co vy jak jste na tom? Taky potřebujete listovat starými, nebo i novými alby, nebo vám stačí fotky v počítači, anebo vzpomínky v podobě fotografií nepotřebujete vůbec?