Vánoce i oslavy nového roku jsou minulostí a o slovo se nekompromisně hlásí paní zima. Začínám sklízet dekorace. Venkovní stromečky zlikvidoval noční vítr, tak jsem ráno jenom posbírala po zahradě světýlka, chvojí doma ve vázách začíná taky opadávat a stromeček vypadá víc než unaveně.
To nejlepší ze zimy je za námi a do jara nekonečně daleko a tak prohlížím a přebírám fotky z minulého roku. Každý rok touto dobou si z fotek za uplynulý rok vytvářím vzpomínkovou fotoknihu. Mám už jich pěknou řádku a připadá mi, že je to nejlepší způsob jak uchovat vzpomínky na papíře. Jsem ze staré školy a potřebuji mít vzpomínky hmatatelné.
Kdysi dávno, ve své první práci, jsem měla k dispozici foto komoru a fotky jsem si z kinofilmů vyvolávala sama. Za dlouhé roky jsem vyzkoušela fotky ukládat do různých alb. Některá jsem si z šanonů vytvářela sama, některá jsem za nekřesťanské peníze nakoupila a u všech jsem dospěla k jednomu závěru. Jsou obrovská a po patnácti, dvaceti letech už nejsou kam dávat. Jsou i pěkně těžká, takže se nikomu z knihovny nechtějí vytahovat a prohlížet, natož je vézt někam někomu ukázat. Fotky z nich někdy vypadávají a když si někdo někdy nějakou vyndal aby ji někde ukázal, nikdy ji nevrátil zpátky.
V dobách mého mládí to jinak nešlo, fotilo se na film, fotky byly jenom papírové a kdo nechtěl mít binec v krabicích, ten nakupoval alba a lepil a lepil...
Dneska už snad neznám nikoho kdo by fotil klasickým foťákem na film, přiznávám se, že ani já, ale svou první zrcadlovku ZENIT, kterou jsem si pořídila za první výplatu stále mám a myslím, že i funkční.
Před časem jsem jednu ze svých fotoknih nesla někam ukázat a při té příležitosti jsem zjistila, jak málo lidí dneska fotky převádí z digitální podoby do nějaké hmatatelné, většinou až po tom co jim nenávratně zmizí po náhlé smrti počítače litují, že vlastně nemají žádné vzpomínky...
A co vy jak jste na tom? Taky potřebujete listovat starými, nebo i novými alby, nebo vám stačí fotky v počítači, anebo vzpomínky v podobě fotografií nepotřebujete vůbec?
